Plán ledu
Fanshop
CS
Na severu Čech mohla naplno propuknout radost, i když s mírně hořkou pachutí nepovedeného ročníku. Verva do pátého utkání vstoupila s maximální efektivitou. Už ve třetí minutě se v rozmezí šestnácti vteřin prosadili Ondřej Jurčík a David Kaše, ve druhé třetině dokonce Adam Polášek skóroval přes celé hřiště do prázdné branky při vlastním oslabení. „Nervy jsme měli velké, ale dostali jsme se do toho sami a museli jsme si to vyžrat do konce,“ hlásil na rovinu po záchraně Ondřej Kaše.
Konečný výsledek prý 5:0 přesně odrážel dění na ledě. „Jsem strašně pyšný, co jsme předvedli, protože od nás to byl ukázkový výkon od prvního do posledního střídání. Ukázalo se, že když hrajeme jako tým, jsme dobří,“ neskrýval úlevu. Právě jeho formace s bratrem Davidem a Nicolasem Hlavou (který se ve dvanácté minutě stal obětí faulu kolenem od Tomáše Jáchyma) byla v sérii jasně rozdílová. Kaše však individuální chválu s pokorou odmítl: „Úplně nevím, bylo nás 22 hráčů, šli jsme všichni do toho naplno, každý má v týmu nějakou roli. Myslím, že se nám to až na jeden zápas podařilo výborně. I proto jsme vyhráli sérii 4:1.“
O zaváhání v Jihlavě, které sérii ještě na moment zdramatizovalo, mluvil s omluvným tónem směrem k tribunám. „Hodně jsme si to zkomplikovali, ale chybu za jednu třetinu jsme dnes splatili za všechny tři třetiny. Je mi líto i litvínovských fanoušků, kteří byli na čtvrtém zápase v Jihlavě. Tímhle jsme se jim odvděčili,“ těšilo forvarda.
Barážové boje přináší enormní psychický tlak. Spoluhráč Michal Moravčík se dokonce nechal slyšet, že takové nervy nezažil ani na mistrovství světa. „Nervózní jsem byl určitě hodně, je to úplně jiná soutěž. Nedá se ani popsat, jestli to je jako mistrovství, olympiáda nebo play off. Zápas je úplně odlišný. Musíš, není cesty zpátky. Je to hodně jiné,“ souhlasil Kaše s tím, že hrát o přežití je zcela specifická disciplína.
Na druhou stranu, zápasy, ve kterých o něco jde, mu sedí. Rozhodně více než přátelská utkání. „Zápas pouťák, to jsem dlouho neslyšel!“ rozesmál se při zmínce o zápasech bez tlaku. „Přáteláky nejsou moje nejoblíbenější disciplína, vždycky je super, když se o něco hraje. Třeba v kartách, když se o něco vsadíš, s kamarádem o nějakou blbost. Když to má náboj, vždycky je to pecka. Ale větší pecka by byla, kdybychom se dostali do play off.“
Obavy ze sestupu si však do hlavy nepouštěl, i díky fantastické podpoře domácích příznivců. „Myšlenku, že bychom opustili extraligu, jsem moc neměl. Myslím, že tým, který by šel nastavený do baráže, že by měl spadnout, by s největší pravděpodobností spadl. Fanoušci nás hnali výborně. Všichni jsme šli za stejným cílem a nikdo neměl v hlavě, že spadneme. Ani fanoušci. Nebylo to na nich znát. Z tribun vůbec!“
Na ledě si litvínovský lídr skvěle vyhověl se svým bratrem Davidem. Z jejich souhry těžil Litvínov celou baráž. „Brácha střílel a já jsem nahrával,“ smál se rozdělení rodinných rolí. „Brácha super, zahrál úžasnou baráž. Individuálními věcmi, které ve hře měl, ukázal, že je velký hráč. Bohužel letos ho brzdilo zranění, nás oba. Ale když je brácha v pohodě a fit, dokáže velké věci.“
Zatímco pro Litvínov sezona skončila, pro ústřední postavu Chemiků by mohla mít ještě reprezentační tečku na blížícím se mistrovství světa. „Uvidíme. Ještě budu s Radimem (trenérem Rulíkem) mluvit. Jestli tedy se mnou vůbec bude mluvit, ale myslím si, že jo,“ vtipkoval.