Jsi pašák, Albi! Svoboda, góóóóól!

Zimní stadion Ivana Hlinky a hokejovou halu Big Hat (v překladu velký klobouk) v Naganu od sebe dělí 9 806 kilometrů vzdušnou čarou. Přesto se takhle daleko sešla v jeden moment doslova litvínovská ekipa. Kapitán Vladimír Růžička, Robertové Lang a Reichel, Jiří Šlégr, Martin Ručinský, Josef Beránek, Jan Čaloun a střelec zlatého gólu, kterým „přepsali dějiny“, Petr Svoboda. K nim masér Václav Šašek. A samozřejmě velký boss téhle skvělé party Ivan Hlinka. Co jméno, to legenda českého hokeje. Všichni tito hokejoví hrdinové z Nagana 1998 mají jedno společné. Pocházejí z Litvínova.

Byla únorová neděle, přesně dvaadvacátého, svátek slavil Petr. Ale svátek to byl hlavně hokejový. Rok 1998 byl na svém začátku, ale cesta českých hokejistů olympijským turnajem se blížila ke konci. Turnajem století. Takto byl nazýván, protože i slavná NHL přerušila svůj program, aby se v hlavním městě japonské prefektury Nagano na ostrově Honšú nejlepší hokejisté planety utkali o olympijské zlato.

Běžela třetí třetina, gól ve finále zatím diváci neviděli. V čase 48:06 napřáhl Petr Svoboda na modré čáře k ráně, díky které se o vteřinu později třepetal puk v ruské síti za gólmanem Štalenkovem. „Svoboda…, góóóóól,“ burácel z televizních obrazovek hlas komentátora České televize Petra Vichnara. „Výborně Lang a Ručinský, otevíráme zlatou bránu olympijského turnaje. Jsme olympijští vítězové. Přepište dějiny, Česká republika vyhrála zimní olympijské hry v ledním hokeji,“ doplnil ho dnes už legendárním komentářem na konci utkání s použitím dalších dvou litvínovských jmen jeho parťák Robert Záruba.

Litvínovská stopa se prolínala celým turnajem, v takto početném zastoupení tomu ani nemohlo být jinak. Vždyť i v semifinále proti hvězdné Kanadě byli naši odchovanci u klíčových okamžiků. Jiří Šlégr skóre zápasu otevřel. „Takhle pálí Guma,“ zněl další z nezapomenutelných komentářů. „Jsi pašák, Albi,“ můžeme ve výčtu pokračovat. To, když gólový účet samostatných nájezdů otevřel Robert Reichel, jehož gól byl jediným a tedy postupovým. Nesmíme ale zapomenout na dechberoucí výkony brankáře Dominika Haška, rodáka z Pardubic, který udržel průměr 1,00 gólu na zápas a dvakrát v šesti vystoupeních na turnaji udržel čisté konto.

V každém ze zápasů se někdo z litvínovské líhně gólově prosadil. V otevíracím duelu s Finskem to byli Reichel a Růžička. Z osmi gólů v síti Kazachstánu jich litvínovští dali polovinu. Dvakrát se trefil Ručinský, po gólu přidali Beránek a opět Růžička. Reichel dal i jediný český gól při porážce 1:2 ve skupině C s Ruskem. Ve čtvrtfinále proti týmu USA skórovali kapitán Růžička a Ručinský, semifinále a finále je popsáno v odstavcích výše.

Z Nagana se vraceli hokejisté vládním speciálem, který přímo s tehdejším prezidentem Václavem Havlem vyjednal jeho někdejší spolužák František Dvořák, dlouholetý vedoucí olympijské výpravy. Během letu musel dle Dvořákových vzpomínek kapitán dokonce nasimulovat turbulenci, aby slavící hokejisty alespoň trochu uklidnil. Nepovedlo se. Když Tupolev TU-154 dosedl s olympijskými šampiony na letiště v Ruzyni, uvítal prezident Havel Dvořáka velmi lidskou otázkou: „Tak co, jsou hodně ožralí?“

Bujaré oslavy však byly na místě. Zaplněné Staroměstské náměstí v Praze během turnaje fandilo a po návratu hrdinů slavilo. „Hašek na hrad,“ skandovalo se. Pro český hokej je to největší úspěch v jeho dosavadní historii. Dnes je tomu přesně 25 let, přesto si hlášky komentátorů či gólové obrazy v hlavě přehráváme, jako by to bylo včera. A při každé vzpomínce mají fanoušci husí kůži a slzy dojetí se jim ženou do očí.

Hoši, děkujeme!