Nejlepší moment? Jednoznačně titul shodují se Hübl s Lukešem

Než se přesuneme k samotnému rozhovoru, přidejme pár čísel. Třiačtyřicetiletý a věčně usměvavý Hübl, jemuž fanoušci přezdívají „Vanta“, zvládl na severu Čech 976 zápasů a celkově se podílel na 710 kanadských bodech! Jeho parťák Lukeš nasbíral „jen“ 847 střetnutí a 626 zářezů. Svého času patřilo černožluté duo k nejobávanějším útokům Extraligy!

Pamatujete si na svůj příchod do Litvínova?

Lukeš: Já jsem se vrátil ve 24 letech z Ameriky a Robert Reichel mi tehdy řekl, že si mě vyzkouší. Odehrál jsem pár zápasů a dostal jsem místo ve čtvrté lajně. Byl jsem mladý a dostával jsem méně šancí, tehdy nás vlastně trénoval Václav Sýkora. Ve druhé sezoně si mě s Peterem Jánským vytáhli do první formace.

Hübl: Mně se povedla v Chomutově sezona a vzali nás na zkoušku do Litvínova. Zatrénovali jsme si a podepsal jsem s Ivanem Hlinkou smlouvu. Odehrál jsme tady dva roky, a pak jsem odešel do Slavie. Během prvních let v Litvínově jsem ale měl střídavé starty v Chomutově.

Ty jsi hrál velkou část své kariéry s Robertem Reichelem, jaké to bylo?

Lukeš: Úžasný, s ním hrát byla paráda. On věděl prakticky o všem, co se dělo na ledě. Dával mi přihrávky, které nikdo nečekal. Vytáhl si nás společně s Peterem Jánským a řídil si nás. Řval na nás, ať napadáme, prostě super spolupráce.

Viktore, ty jsi strávil dva roky ve Slavii, jak to po letech vnímáš?

Hübl: Paráda, v Praze se mi líbilo, vždycky bylo kam zajít. Přestoupili jsme společně s Danielem Brandou a Janem Alinčem. Rozuměli jsme si a shodou okolností nás přetáhl Růža. Hokejově jsem si to užíval.

Pak přišel návrat, potkali jste se s Frantou v lajně?

Hübl: To přišlo, až když jsem se vrátil potřetí. Když Albi končil, tak od té doby jsme hráli spolu.

Lukeš: Ale znali jsme se, protože jsem od patnácti trénoval v Litvínově. Já jsem tehdy neměl řidičák, takže mě Viktor vozil litvínovskou Felicií do Chomutova na vlak.

Čím to je, že jste spolu vytvořili tak neodlučitelnou dvojici? Vídáte se i mimo led?

Hübl: Asi stejným hokejovým myšlením. Na ledě jsme o sobě věděli a trochu předvídali dopředu, a to v těch pozdějších letech. Byli jsme spolu každý den, doma by asi taky neměli radost, kdybychom se scházeli po večerech. Na soustředění a na výjezdech jsme spolu byli samozřejmě na pokoji.

Lukeš: Viktor je z Chomutova a já z Kadaně, takže se moc nevídáme, ale voláme si často. Většinou se potkáváme v kabině, cvičíme spolu a občas spolu zajdeme teda na pivo.

V dresu Litvínova jste zažili různé momenty, jaký je váš nejsilnější zážitek?

Hübl: Jednoznačně sedmý zápas v Třinci. Na titul čekaly všechny generace tady v Litvínově. Bylo to určitě nejvíc, čeho jsme mohli dosáhnout a jsem neskutečně rád, že jsme u toho byli.

Lukeš: Také titul a hlavně oslavy s fanoušky. Na to nikdy v životě nezapomenu.

Po zlaté sezoně nastal propad a boj o baráž. Byla to zátěž na psychiku?

Lukeš: Samozřejmě je to těžší než hrát play-off a o titul. První baráž jsme zvládli, protože jsme měli dostatek bodů, ale ty další boje byly těžké. Rozhodovalo se poslední dva zápasy s Kladnem a Karlovými Vary.

Hübl: Sezona byla špatná a nikdo v kabině nechtěl být podepsaný pod tím, že by Litvínov sestoupil.

Jak vnímáte litvínovskou diváckou kulisu?

Lukeš: Pokud se budeme bavit o titulu, tak to bylo neuvěřitelné. Jak jsme postupně šli vyřazovací částí, tak nám strašně pomohli. Základna je dobrá, akorát mě mrzí, že po titulu jsme do play-off proklouzli už jenom jednou.

Celý rozhovor s Viktorem Hüblem a Františkem Lukešem: