Pavel Rosa: Chci pomoci to otočit

Útočník Pavel Rosa (7. 6. 1977) se do Litvínova vrátil po osmnácti a půl roce.

Jste litvínovským odchovancem. Kteří trenéři se nejvíce podíleli na vašem růstu?
„Zdeněk Parák, pánové Kalina a Kupka, Černý, Obrtlík a v dorostu pan Vopat.  Zapomenout nemůžu na pana Kýhose, který mi dal šanci v extralize.“

Ano, naskočil jste 11. března 1995 ve čtvrtfinále play off proti Vsetínu. Jaké vzpomínky máte na své dosud jediné utkání v extralize? V týmu byl i váš starší bratr Stanislav.
„Ten mě právě střídal! Po první třetině jsme myslím 0:3 prohrávali, šel jsem na „bidlo“ a on místo mě do hry. Hrál jsem s Robertem Kyselou, který tehdy za někoho nemocného zaskakoval v centru, a s Ivem Prorokem. Když jsem ten zápas nedávno viděl na kazetě… No, byl jsem nervózní a nějak to odbruslil.“

Proč jste se už jako osmnáctiletý rozhodl odejít do zahraničí?
„To by bylo na delší povídání. Měl jsem tu tehdy docela jistý flek ve druhé nebo třetí lajně, dařilo se mi. Ale Hull na mě tlačil, pořád volali a volali. Nakonec rozhodl vztah k NHL. Zkrátka fakt, že když odehraju dva roky zamořem v juniorce, musí mi dát Los Angeles, kde mě draftovali, smlouvu. Nebo budu vrácen zpátky do draftu. Tak jsem se rozhodl jít.“

Asi jste nelitoval, v Hullu jste lámal rekordy…
„Mě se hlavně úplně změnil život, lidský i hokejový. Našel jsem si tam holku, dneska jsme spolu už sedmnáct let.“

V NHL jste odehrál ve čtyřech sezónách 35 utkání. Váš pohled na to, proč jste nedostal výraznější šanci?
„Kdyby tam zůstal Larry Robinson, ofenzívně zaměřený trenér, i druhý rok, hrál jsem určitě nahoře. Ale přišel Andy Murray. A dal mi jasně najevo, že s mým stylem hry se mnou moc nepočítá.“

V Evropě jste následně vystřídal devět klubů. Kde to bylo nejlepší?
„Po hokejové stránce v Jokeritu, vyhráli jsme pohár, a v Dynamu Moskva, kde jsme rovněž byli mistry. Po rodinné stránce v Oulu, klidné město, kde se k hráčům a k jejich rodinám výborně chovali. Po finanční stránce Rusko…“

Za ženu máte Kanaďanku. Zvykla si mimo svůj kontinent?
„Hned na prvním rande mi řekla, že by ráda hodně cestovala. Vyhověl jsem jí myslím stoprocentně. Doteď se oba cestováním bavíme, je to super.“

V čem se manželka musela nejvíc přizpůsobit?
„Jediná věc jí trvala delší dobu. Musela nechat studia a jít do ciziny, kde nemohla dostat práci. První dva roky pro ni byly těžké, byla doma často sama.“

Kdy jste naposledy hrál soutěžní zápas?
„Letos v březnu, play off s Luganem proti Zugu.“

Jak jste se přes léto připravoval?
„Už asi patnáct let trénuju sám, mám od jednoho Fina zpracovanou letní přípravu. Je tam kolo, posilovna, různé cviky. Posledních pět let neběhám.“

A na ledě, kromě tréninků s A-týmem?
„V červnu a v červenci chodím s jednou partou na led v Kanadě. Jenom tak jednou až dvakrát týdně, být na bruslích. Od konce srpna už jsem chodil tady s „áčkem“ a čekal, co se objeví. Bylo to letos složité.“

Proč?
„Nevím, těžká situace. Moc hráčů, málo klubů… Spousta kluků nemohla nic sehnat.“

Nakonec jste se rozhodl pro Litvínov.
„Dal jsem si limit – datum 15. října, že po tom už musím začít někde hrát. Jiná konkrétní nabídka nebyla, tak jsem tady. Dohodnuti už jsme pár dní byli, ale museli se ještě vyřídit nějaké věci.“

A v létě?
„To bylo nabídek dost. Ale jednou špatné podmínky, jednou mě chtěl trenér a nechtěl manažer, jednou obráceně. Myslel jsem, že ještě budu v zahraničí, ale teď si umím představit, že v Litvínově odehraju celý zbytek sezóny.“

Viděl jste litvínovské zápasy?
„Ano, už v přípravě, i ty domácí v extralize. To je těžké, třeba teď s Vítkovicemi. Kluci vedli 1:0 a hráli podle mě výborně. Kdyby dali další gól, bylo asi hotovo. A pak se to najednou otočí.“

Proč je podle vás tým zatím poslední?
„Hokej je týmová hra. Ale každý musí vědět o svých silných stránkách a soustředit se na ně. Když to dokáží všichni, přijde i výsledek.“

Po osmnácti letech se vrátíte do české ligy. Bude těžké si zvyknout?
„Doufám, že ne. Řekl bych, že soutěž je nejvíc podobná té ve Švýcarsku. Jediná se nejvíc liší finská liga, kde se uplatňuje fyzická hra. Za každou cenu přistupovat k protihráči, i kdyby hrozilo propadnutí.“

Víte už s kým nastoupíte?
„S trenéry teprve budeme sedět na detailech. Ale dnes (pátek) jsem trénoval s Robinem Hanzlem a Michalem Trávníčkem. Chci pomoct k vítězstvím, otočit to. Připraven jsem myslím dobře. Fyzicky jsem ok, ale trénink je přece jenom něco jiného než zápas.
Teď mě napadá: já vlastně ani moc rozhovor dávat nechtěl, řeči jsou v hokeji na nic. Ať se lidi přijdou podívat!“

Další informace zde:
http://www.hokej-litvinov.cz/clanek.asp?id=Pavel-Rosa-bude-hrat-za-Litvinov-5781