Tomáš Frolo: Snad jsme se poučili

Angažmá v HC VERVA je jeho šestým extraligovým. Debutoval ve Vsetíně a než zamířil pod Krušné hory působil v Třinci, v Mladé Boleslavi, v Českých Budějovicích a v Plzni.

Jste rodákem z Považské Bystrice, ale již delší dobu žijete v Čechách. Komu fandíte na fotbalovém Euru?
„Dobrému fotbalu… (úsměv). Ale ne, vašim i našim bych řekl. Československu… Mám to teď tak padesát na padesát.“

Snažíte se v Čechách mluvit česky?
„Spíš než podle místa se řídím tím, s kým mluvím. S Čechy se snažím mluvit česky a se Slováky slovensky.“

Vaším současným domovem je Vsetín.
„Našel jsem si tam ženu a mám to odtud sedmdesát kilometrů domů, to je ideální. V Povážské Bystrici mám rodiče. Manželka pochází z Bohumína a pak se přestěhovali do Ratiboři, to je kousek od Vsetína. Na Valašsku se nám líbí.“

Jak často jezdíte na Slovensko?
„Volného času není moc, v létě jsme tam byli dvakrát. Spíš jezdí naši za námi, podívat se na vnoučata. My se za celý rok nacestujeme docela dost.“

Čtyři vstřelené branky v minulé sezóně nejsou na obránce špatná vizitka. Který váš gól si nejvíc pamatujete?
„Ten v Brně, to je jasné. (Byl to povedený blafák, pozn. red.). Pamatuji si ho, protože jsem při něm dovezl puk až do branky, což u mě nebývá zvykem.“

Kdo byl ten překonaný gólman?
„Slovák Čiliak, ale potom jsme to spolu nějak nerozebírali.“

Zažil jste mistrovský titul v Plzni v roce 2013 i v Litvínově o dva roky později. Porovnejte prosím oba týmy, jejich cesty za úspěchem, zápasy v play off…
„V Plzni jsme vlastně čtyři pět let hráli nahoře, končili první – druzí v základní části, takže ta očekávání nějak k titulu směřovala. Zatímco v Litvínově to bylo nečekané, šlo spíš o překvapení, kádr tu papírově nebyl tak silný. Rok předtím tým navíc neměl dobrou sezónu. O to to bylo hezčí.
Jinak obě finále se hrála na sedm zápasů, byla vyrovnaná a dramatická až do konce.“

A oslavy?
„To bylo podobné! V Plzni i v Litvínově šlo o první titul, takže si to asi všichni užili víc, než jinde, kde by to byl několikátý úspěch v řadě.“

Které momenty byly nejsilnější pro vás?
„Vždycky je to nejlepší hned na ledě, ty první okamžiky. Pak bych jmenoval příjezd na zimák, jak už od spodního kruháku byla ucpaná cesta a všude stáli lidi. Paráda. A vyprodané náměstí, to se také asi hned tak nezopakuje.“

Běží letní příprava. Jak vám voní polykání tréninkových dávek?
„Mě trénování nevadí, za ta léta už jsem si zvykl. Nedá se svítit. Všechno se zkracuje, tréninky nejsou tak dlouhé, ale intenzivnější, což mi vyhovuje. Je to určitě lepší, než trávit na zimáku sedm hodin denně, jak jsem to zažil třeba v Plzni, tam to bylo někdy dost dlouhé.“

Máte s něčím v letní přípravě problém a něco naopak oblíbenější?
„Ani ne. Ničeho se nebojím, jak jsem říkal, trénování mi nevadí, ať je to běhání nebo posilovna.“

Už během léta nyní chodíte na led, je to pro vás novinka?
„Ano, ještě jsem to nezažil. Jsou to nové trendy. Třeba to tak teď bude běžet deset let, než se vymyslí zase něco jiného, co bude fungovat. Mě se v létě do výstroje moc nechce, spíš bych si od ní odpočinul, ale zásadně mi to nevadí.“

Jak relaxujete?
„S rodinou na baráku ve Vsetíně, máme tam i velký pozemek. Tady také s manželkou a dětmi, jsme tu ve čtyřech. Klukům je osm a pět let, už mají své zájmy, tak jsme se ženou s nimi, věnujeme se jim a tím se vlastně odreagováváme a odpočíváme. Nemáme tu dědečky a babičky, takže na kulturu nebo jinam se moc nedostaneme. Jsme vlastně pořád spolu.“

Pokud věříte, že nadcházející sezóna Vervy bude lepší, než ta minulá, tak proč by měla být?
„Protože jsme se snad poučili! Nesmíme povolit ani o procento. Hráli jsme o titul i v baráži, po tom, co jsme skončili první a nejlepší, jsme hned rok na to museli hrát o udržení a málem byli nejhorší. Zkušeností jsme tedy myslím nasbírali dost. Tým máme stejný, jako jsme měli, když jsme hráli o zlato i v baráži. Tak teď by to chtělo hrát někde mezi, uprostřed, mezi euforií a katastrofou.“