Plán ledu
Fanshop
EN
David Drašar, mladý talentovaný útočník staršího dorostu, v rozhovoru uvedl, jak se dostal k svému dosavadnímu číslu, zpětně ohodnotil minulou sezonu, popsal, jak se vlastně dostal k hokeji, porovnal nové trenéry s těmi minulými a také prozradil své cíle, jak v osobním životě, tak v tom hokejovém.
V dresu Litvínova nastupuješ s dresem číslo 18. Jak ses dostal k tomuto číslu?
Když jsem byl malý, myslím, že ve 3. třídě, bylo mi přiděleno. Od té doby jsem si na sebe tak nějak zvykl a už jsem si ho nechal (smích).
V minulé sezoně jste s mladším dorostem nepostoupili do play-off, ale tobě se celkem dařilo, když jsi za 33 zápasů zaznamenal 27 kanadských bodů (12+15). Jak bys zhodnotil tuto sezonu?
Bohužel jsme nepostoupili do play-off, i když si myslím, že jsme na to určitě po fyzické stránce měli, ale v sezoně nám chyběl důraz a přesné zakončení. S postupem času jsem si vyčítal, že jsem mohl udělat na ledě něco líp a hrozně mě to štvalo. S minulou sezonou tedy spokojen nejsem, z tohoto důvodu.
V mladším dorostu jsi patřil do party „mazáků“. Byl na vás vyvíjen nějaký tlak?
Ze strany trenérů určitě byl. Kladli na nás daleko větší nároky, což bylo ale pochopitelné. Bylo nám řečeno, že musíme ten tým táhnout a pomáhat mladším spoluhráčům.
V sezoně si dále ještě odehrál 10 zápasů za starší dorost, ve kterých jsi zaznamenal 1 bod za asistenci. Jak hodnotíš tuto bilanci?
Jeden kanadský bod beru samozřejmě jako neúspěch. Očekával jsem od toho víc. I když jsem ale nepatřil mezi ty starší hráče, byl jsem moc rád, že mi trenéři dali šanci. Trenéři mi dali důvěru a pro mě to byla zkušenost do budoucna.
Jak ses vlastně dostal k hokeji? Byl to vždy sport číslo jedna?
Už odmala mě vedli rodiče ke sportům. Ve druhé třídě jsem dostal k vánocům brusle a začal jsem chodit na veřejné bruslení. Tam jsem vždy viděl kluky, kteří kolem mě na bruslích vždy proletěli a já chtěl být stejně dobrý jako oni. Rodiče mi říkají, že jsem tak moc chtěl, že jsem se naučil bruslit během chvíle a po zvážení mě přihlásili do základny k trenérovi Černému a p. Rambouskovi. Ze základny jsem hned skočil mezi třeťáky a láska k hokeji mě již nikdy nepustila.
Od koho se ti dostává největší podpory?
Nejvíce mě podporují samozřejmě rodiče spolu s mou sestrou a pak děda Drašar, který je pro mě již od začátku takový „maskot“ (úsměv). Projezdil se mnou snad všechny zápasy a turnaje.
Kdo v sezoně patřil mezi tvé největší kamarády?
V hokeji jsem poznal spousty skvělých kluků, o kterých vím, že se na ně můžu spolehnout. Můj největší kamarád v osobním životě je Havi (Martin Havelka). V tom hokejovém, jsou pro mě všichni v týmu jako jedna velká rodina.
Zahrál sis v sezoně za nějaký výběr?
Ano, zahrál. Bylo to za výběr Ústeckého kraje. Byl to turnaj v Plzni, kde jsme se dostali až do finále. Ve finále jsme prohráli s výběrem Prahy na nájezdy. Rád také vzpomínám na turnaj ve Švédsku, kde jsme uhráli 3. místo. Můj největší zážitek byl asi turnaj v Kanadě, v Quebecku, odkud jsem si přivezl zlato.
Ve starším dorostu jsi tzv. bažant. Dávají ti to kluci v kabině nějak pociťovat?
S radostí říkám, že vůbec ne, ba naopak. S kluky se navzájem známe a za sebe můžu říct, že jsem rád, že spolu budeme v letošní sezoně opět bojovat o úspěch. Pevně věřím, že ze sebe všichni vydáme maximum a nějaký úspěch uděláme.
Přišly k vám do dorostu nějaké posily?
Jedna posila přišla, a to v podobě brankáře. Tou posilou je Šimon Havlík z Ústí nad Labem. Do našeho kolektivu se začlenil velmi rychle. Doufám, že nám bude i pomocí na ledě.
Jak bys popsal letní přípravu pod novými trenéry, kterými jsou Radim Skuhrovec a Radek Mrázek.
Letní příprava byla jako vždy náročná, ale pro udržení fyzičky potřebná. I když máme nějakou tu chvíli volno, stejně si vyhledám nějakou sportovní aktivitu. Nemohl jsem se dočkat, až bude hotový led a hned jak přišla možnost nasadit brusle, nebylo nač čekat.
V čem jsou jiný nový trenéři, od těch minulých?
Trenér je pro mě vždy osobnost, ať je to kdokoliv. Každý z těchto trenérů má můj respekt. Každý má jiné tréninkové metody, kterým věřím. Všichni trenéři mají jednotný cíl: něco nás naučit a vytáhnout z nás maximum. Hokej je prostě dřina, vždy to tak bude (smích).
Jaké si dáváš cíle do budoucna?
Především bych chtěl úspěšně projít střední školou Sportovního managementu. Vzdělání je vždy důležitě. V tom hokejovém životě bych si chtěl zahrát někdy Extraligu nebo KHL. Mezi mé největší přání patří zahrát si NHL (smích).
