Jiří Šlégr: ”Hlavně se z toho nesmíme…”

Touha po žlutočerném úspěchu – to je ta věc, která vás stále drží na ledě?
„Je to jedna z těch hlavních věcí. A taky ta, že hokej a Litvínov pořád hrozně miluju. Včetně té atmosféry a legrace v kabině, adrenalinu zápasů a všech věcí okolo.“

Kolik kilo jste shodil v létě během vaší letní přípravy?
„Kila jsem shazoval hlavně před minulou sezónou, cca 16. Když má člověk motivaci, tak to jde daleko snáz. A já ji vzhledem k mému věku a zdraví měl obrovskou.“

S kým a jak jste se připravoval?
„Vždycky jsem se připravoval sám, jsem na to zvyklý, a ani tento rok to nebylo jinak. Hlavně ze začátku jsem hodně běhal, a do toho posiloval. Zpočátku obojí dvakrát denně.“

O kolik extraligových utkání vás letos připravila bolavá záda?
„Záda mě bolí prakticky pořád, zdravá už nikdy nebudou. Vzhledem k tomu nastupuju především k domácím zápasům a nebo jak se s trenéry domluvím, že je potřeba.“

Co vlastně vašim zádům z medicínského hlediska je?
„Mám artrózu (výrůstky) v míšním kanálku. Proto navštěvuji svého fyzioterapeuta Milana Javanského v Mělníce. V určitém intervalu také podstupuji epiduralovou injekci do míšního kanálku, která ale může být aplikována pouze jednou za půl roku. Takže zrovna teď dost trpím.“

V závěru povedeného utkání se Spartou na konci listopadu jste se popral s mladým hráčem soupeře Dvořáčkem. Vyhrál jste. To jste měl na konci utkání ještě tolik síly?
„Nemyslím, že to bylo o síle. Protihráč byl daleko menší postavy, nicméně na konci utkání nesmyslně začal naskakovat na naše hráče za jasného stavu 5:3. A to jsem považoval za neférové počínání. Nabyl jsem pocitu, že by to ten hráč měl pocítit.“

Kdo v tu chvíli nejvíc trne o váš zdravotní stav?
„Určitě moje rodina, která chodí na každý zápas.“

Každé utkání se nepovede, setkáváte se v tom případě s negativními reakcemi fanoušků?
„Určitě ano. Myslím, že na to mají plné právo. Fanoušek neřeší váš věk či zdravotní stav, ale především výkon a chce, aby jeho milovaný klub vyhrál. Takže to chápu a snažím se co nejmíň chybovat.“

Byl jste členem Parlamentu ČR. Udržujete kontakty s některými lidmi z vaší poslanecké kariéry?
„Jsem poradcem ministra školství pro oblast sportu, takže v kontaktu s bývalými kolegy z poslanecké sněmovny jsem. Působím také v národní radě pro sport, kde jsou předsedové všech svazů a zástupci parlamentních politických stran.“

Sezóna je zatím parádní, nad očekávání. Co vás nejvíc trápí jako místopředsedu představenstva HCVL v klubu?
„Každoročně to je především naplnění rozpočtu. Sehnat v tak malém městě peníze na vrcholový hokej není jednoduché. Na místě je proto velké poděkování především skupině Unipetrol a Benzině za dlouhodobou podporu našeho klubu, protože bez tohoto partnera by hokej v Litvínově skončil.“

Co považujete za stěžejní v českém hokeji?
„Práci s mládeží.“

Budete po sezóně přemlouvat Martina Ručinského, aby pokračoval v kariéře?
„Byl bych špatný člen vedení klubu, kdybych se o to aspoň nepokusil. Ale bude záležet především na něm. Že na to fyzicky a herně má, to myslím vidí každý. Jde o chuť pokračovat.“

Co vám naposledy vytknul trenér Miloslav Hořava, který trénuje obránce?
„Miloš mi vytkne všechno a to je přirozené a správné, protože v každém věku se člověk může zlepšovat a potřebuje kritiku i konzultaci.“

Poslední novou akvizicí v zadních řadách Vervy je Petr Štindl. Jak se vám zamlouvá?
„Myslím, že pro nás všechny je velkým překvapením, že kluk v podstatě z druhé ligy a s jen pár zápasy v první lize dokáže přejít do nejvyšší soutěže a začlenit se do mužstva bez toho, aby dělal výrazné chyby. Určitě má před sebou dobrou perspektivu, když na sobě bude poctivě pracovat.“

Je před začátkem play off a vy máte něco říct něco hráčům v kabině. Co by to bylo?
„Použil bych slogan Ivana Hlinky: Hlavně se z toho nesmíme…“

A co byste řekl fanouškům?
„Přijďte, fanděte, věřte nám!“

Malý dotazník:
Oblíbený český (zahraniční) politik?
„Vždycky jsem měl rád Václava Havla.“

Oblíbený český (zahraniční) sportovec?
„Martin Ručinský.“

Co bych si jako první vzal s sebou na roční prázdniny?
„Rodinu.“

Co bych asi dělal, kdybych nehrál hokej?
„Byl bych asi kuchařem. Vařím každý den, je to můj koníček.“