V Litvínově působí již čtrnáctou sezónu v řadě, nikdo služebně starší v týmu není. Přitom mu ještě nebylo ani 35 let, a to není v dnešním hokeji žádný veteránský věk. Michal TRÁVNÍČEK (narozen 14. března 1980) obléká žlutočerný dres s kapitánským ”C”.
Jaký byl pocit, když se tak stalo poprvé? Pamatujete si to utkání, byl jste nervóznější?„Ani ne. Už si to nepamatuju, asi proto, že to ve mně zase nic tak zvláštního nezanechalo. Nosil jsem už předtím nějakou dobu „áčko“.“
Který váš litvínovský předchůdce-kapitán vám nejvíc utkvěl v paměti?
„Hodně mě oslovilo, jak to dělal Roman Vopat.“
V kabině, s rozhodčími?
„Všechno dohromady. Líbilo se mi, jak to pojal. Měli jsme i dobrou sezónu, postoupili jsme přes Plzeň do čtvrtfinále a vypadli s pozdějším mistrem Třincem.“
Když se řekne Saint Johns, co se vám dnes vybaví?
„Ohó… (úsměv), to už je historie. Strávil jsem tam dvě sezóny. Já tam vlastně moc rád nebyl, chtěl jsem hrát v Torontu… Teď už to ale vidím tak, že to vlastně nebylo špatné. Tehdy se mi tam však moc nelíbilo. S nikým už kontakt neudržuju, je to dlouho.“
Cítíte se na pětatřicet?
„Vůbec ne, tak maximálně na třicet. Není to zatím nijak strašné, věk mě ještě nedohání, abych musel každé ráno děkovat za to, že mě nic nebolí. A pořád mě hokej baví.“
Jak dlouho byste chtěl hrát?
„Netuším. Zatím o počtu let nepřemýšlím. Chuť je určitě důležitá, stejně jako zdraví. Obojí zatím mám. Díky bohu.“
Jak se vám v sezóně zvyká na přísnější metr sudích?
„S tím metrem na fauly by to možná nebylo samo o sobě tak těžké. Těžší je, že se špatně komunikuje. Ve vstřícnější komunikaci je myslím potenciál ke zlepšení vztahů mezi hráči, rozhodčími a vůbec na celkovém nahlížení na ně.“
Ve Zlíně, kde Litvínov loni na podzim zažil emotivní zápas, jste krátce působil. Odskočil jste si tam na play off 2006.
„Už je to taky minulost. Moc se mi tam nechtělo. Byl jsem tehdy do Zlína poslán klubem ještě s Honzou Bendou. V sezóně se nám dařilo, měli jsme i jiné, lákavější nabídky, včetně těch ze zahraničí. S přijetím mužstva ve Zlíně nebyl problém, to spíš pro mě bylo trochu zvláštní jít zrovna do pro nás nejméně oblíbeného klubu. Zlín tehdy vypadl hned v prvním kole se Spartou.“
Byl to váš jediný start za klub mimo Litvínov. Nelitujete?
„Že jsem si nezahrál jinde v rámci extraligy, toho nelituju. Myslel jsem jako mladý hlavně na NHL. Když jsem pak měl nabídky zvenku, říkal jsem si, že mám ještě čas, že je třeba ještě nasbírat zkušenosti. Ale teď vidím, že jsem ty zkušenosti mohl jít sbírat ven.“
Máte tři děti. Víte o někom jiném v extralize, kdo se stará o tak početnou rodinu?
„V naší kabině nikdo… takže vlastně nevím. Radost nebo starost? Všechno najednou.“
Jak jsou děti staré a chodí na hokej?
„Teď přes vánoce byly poprvé všechny tři, i nejmladší. Anežce je pět, Marianě tři a Amálii tři měsíce.“
Dělal jste pokladníka, za co se v Litvínově platí do hráčské kasy?
„Předal jsem to před časem. Je to za běžné věci: první zápas v extralize, první gól, hattrick, vychytaná nula, narozeniny… Co je nejdražší? Zhruba v tomhle pořadí je to odstupňované.“
Jak dlouho jsou taxy stanoveny? Upravovaly se nějak, co jste v týmu?
„Ano, oproti tomu, když jsem zápisné platil třeba já, to mají kluci (o něco málo :-)) dražší. Ale v rámci extraligy jsme pořád ještě levní.“
Musel jste někdy platbu vymáhat?
„To ne, každý vždycky rád zaplatí.“
A co přispět ke zklidnění některého nováčka v kabině, bylo nutno?
„Ani ne, nepamatuju si. Je to dané tím, jak funguje kolektiv. Kam směřuje rozjetý vlak. Když přijde nová tvář, nasedne do něj. A když chce jet na druhou stranu, s vlakem to nepohne a musí si vystoupit.“
Který extraligový (či světový) hráč je podle vašeho gusta?
„Poslední dobou hokej už tolik nesleduju. Když se třeba podívám, zajímá mě spíš, jak hraje mužstvo. Systém, přesilovky, jak si poradí v určitých situacích. Na jména a jednotlivce se tolik nedívám.“
Proč se podle vás Litvínovu v této sezóně tak daří? Jaký je názor kapitána?
„Letos se to sešlo. Vlastně v jednu dobu začalo fungovat víc věcí, které dělají dobré výsledky. Samo to samozřejmě nepřišlo.“
Kdyby se nehrálo play off, tak jak to bylo dřív, sahal by Litvínov vlastně už od září až do současnosti po medaili. Není vám trochu líto, že se v březnu začne znova, od nuly?
„Škoda třeba můžeme říct letos, ale jindy to bylo spíš v náš prospěch. Ne, já si myslím, že play off už prostě k sezóně patří. Ano, začne se nová soutěž, ale takový náboj, s jakým se play off hraje, se jinak zažít nedá. Rozdíl v tom vypětí je hmatatelný, myslím, že i pro fanoušky.“
Malý dotazník:
Oblíbený český (zahraniční) politik?
„Václav Havel.“
Oblíbený český (zahraniční) sportovec?
„Kobe Bryant.“
Co bych si jako první vzal s sebou na roční prázdniny?
„Manželku a děti.“
Co bych asi dělal, kdybych nehrál hokej?
„Asi něco s počítači. Vždycky mě to s nimi bavilo.“