Musíme sbírat body v co největším počtu, ví Matej Tomek

Mateji, nakonec jste ze zápasu brali alespoň bod, není to málo?

Ano, je to málo. Mrzí mě, že jsme se v prodloužení nedostali k puku, abychom měli alespoň šanci rozhodnout. Bohužel, takový je hokej a jdeme dál. Přes reprezentační pauzu si odpočineme a dáme hlavy do kupy.

Jaký zápas to byl pro vás jako gólmana?

Pro mě osobně to byl těžký začátek. Jsem rád, že Karlovy Vary začaly tak zhurta a já jsem se mohl dostat do tempa. Potom se mi během celého zápasu chytalo dobře.

Šest zápasů se Litvínovu nepodařilo bodovat za tři body, dvakrát bral 2 body a nyní bod proti Energii…

Každý zápas je pro nás play-off. Zbývá osm kol do konce základní části a my potřebujeme sbírat body v co největším počtu. Už se nedíváme, proti komu to bude.

Začátek první třetiny byl bláznivý a šance měla jak Energie, tak Litvínov…

Štěpán Lukeš držel Karlovy Vary v celém utkání. V první třetině to bylo zejména o šancích, ale pak se to zklidnilo a trochu se zatáhly obrany.

V brance jste vypadal velice jistě, i když jste měl dlouhou nucenou pauzu…

První střela byla z nájezdu, což mi pomohlo, abych se rychle dostal do zápasu. Z toho následně rostlo i mé sebevědomí a dobře se mi pokračovalo dál.

Vinou zranění jste se do zápasu dostal po dlouhé době, jaké to bylo?

Myslím si, že mi pomohla terapie šokem na Kladně, kdy jsem vůbec nečekal, že bych se mohl dostat do brány. Podle mě to má velký vliv na to, že jsem se s Karlovými Vary cítil už mnohem lépe.

Vnímá to brankář takovou pauzu?

Zápas je vždy jiný než trénink, samozřejmě i pro brankáře. Je to o něčem jiném. Jsem rád, že s Energií to nebylo z mé strany tak zlé.

Jak probíhala vaše léčba a jak těžké zranění klíční kosti je pro gólmana?

Zhruba pět až šest týdnů jsem měl ortézu, tudíž s rukou jsem hýbal minimálně. Potom jsem začal s pasivní rehabilitací. Následovalo lehké posilování a začínal jsem ruku postupně zatěžovat, až jsem mohl jít na led. Potom to už bylo jen o tom, abych začal znovu chytat. Dva měsíce jsem byl úplně bez ledu a pak jsem se postupně dostával do výstroje a zatěžoval i střelbu. Na led jsem začal chodit zhruba od půlky ledna.

Ruku musí mít brankář mrštnou a naprosto v pořádku, že?

Ano. Nebylo to příjemné zranění, hlavně začátky, když jsem si dával dolů ortézu, byly těžké. Zejména po mentální stránce. Jsem rád, že jsem se přes to dostal. Velmi mi pomohli lidé v Bratislavě jako kondiční trenér nebo můj fyzioterapeut.

Musí být člověk opatrnější nebo na zranění nemyslí?

Zpočátku jsem nějaký mentální blok měl. Vím, že to má spoustu hráčů či gólmanů po zranění. Prvním zákrokem vyrážečkou nebo když jsem to dostal zpět na klíční kost pukem či tenisovým míčkem se to pomalu odbourává. Na Kladně to byl velký adrenalin a vůbec jsem to nevnímal.

Jak probíhala vaše cesta? Přišel jste do Litvínova, ale zraněním jste se papírově přesunul do Brna a nyní jste zpět…

Po zranění mi Litvínov neuplatnil opci. Teoreticky jsem se vrátil do Komety, ale tam jsou stálicemi Dominik Furch a Marek Čiliak. Nastala tam pro mě neřešitelná situace, takže jsem začal hledat dál, kam bych mohl jít.

Chtěl byste si v Litvínově svými výkony říct smlouvu?

Myslím si, že je to otevřené nebo v to alespoň doufám. Když nastoupím do zápasu, snažím se dělat všechno pro to, abych si o smlouvu říkal.

Vypadá to, že se vám v Litvínově daří. Už před zraněním jste podával dobré výkony…

Doufám, že to bude pokračovat. Nechci to zakřiknout a rád bych na něco zaklepal (smích).

Je tu Šimon Zajíček, Denis Godla. Jste poměrně silná trojice…

Myslím si, že ano. Je jedno, kdo stojí v bráně, potřebujeme bodovat. S Karlovými Vary se to sice nepovedlo, ale pokračujeme dál.