Skvělý turnaj! Celou olympiádu jsem si naplno užil, říká nadšeně Jan Myšák

Abych řekl pravdu, tak vůbec. Přeci jenom jsem o rok mladší, než pro které ročníky byla olympiáda určena, tak jsem to vůbec nečekal. Po oznámení nominace jsem byl hodně překvapen, zároveň jsem byl ale moc rád, že jsem se do závěrečné nominace dostal. 

Je hloupé, abych tady říkal své přednosti, to je spíš otázka pro trenéry. Myslím, že jedna z mých předností je to, že jsem docela silný na puku. Další mou výhodou je, že nemám problém se zakončením a dokážu vstřelit branku. Ale jak říkám. To by měli posuzovat trenéři, ne já. 

Neskutečně moc, nejde to ani popsat. Velkým bonusem bylo, že se konala v Ústeckém kraji. Je vždy skvělé hrát hokej před svými kamarády a rodinou. Je to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Co se týče organizace, byla skvěle zvládnuta. Od vybavení a připravenosti kabiny, přes ubytování, jídlo až další programy. Bylo to vážně skvělé. Byl jsem na pár turnajích v Kanadě či Americe, ale tohle bylo asi nejlepší, co jsem zatím zažil.

Skupinu jste odehráli doma v Litvínově. Nebyl si z toho trochu nervózní? Chodilo vás povzbuzovat hodně lidí, kamarádů, spolužáků. 

Ano, to je jasné, že nějaká nervozita tam byla. Všechno ale opadlo po prvním utkání. Pak už to bylo jenom lepší a lepší. Vždy mě potěšilo, když jsem v hledišti uviděl své spolužáky, spoluhráče z Litvínova nebo rodinu. Bylo to povzbuzující!

Neřekl bych, že neúspěšnou. Turnaj byl doopravdy jen pro dobré hráče. Každý kraj měl svou kvalitu, konkurence byla hodně velká. Hráli jsme o umístění a skončili šestí ze čtrnácti. Myslím si, že je to pěkný výsledek. 

Zlomový bod byla třetí třetina v utkání s Pardubicemi. Vedli jsme o tři branky před třetí třetinou a šli si pro rozhodující vítězství. Ve třetí třetině to Pardubice stáhli na dvě nejlepší lajny, dostali jsme dva smolné góly. Pak se přidala asi i nervozita, udělali jsme ještě několik chyb a oni to otočili. Hlavní si myslím je, abychom se z tohoto neúspěchu poučili pro příště. Snad nás to v něčem posune. 

Popravdě, bylo to hodně náročné. První dva dny to ještě šlo, v tom třetím už to bylo znát a ve čtvrtek už jsme nemohli. V posledním utkání o umístění už to nebylo ono. Musím se přiznat, že já už tahal nohy, bylo to hodně obtížné. Prohráli jsme na nájezdy, ale podmínky byly pro všechny stejné, na únavu se nemůžeme vymlouvat. 

Téměř polovina týmu se skládala z hráčů Litvínova. Myslíš, že to byla spíš výhoda nebo nevýhoda? 

Jednoznačně výhoda. Bylo to super, hlavně pro nás, co hrajeme v Litvínově. Je to lehčí, když se mezi sebou známe a jsme sehraní. 

S kluky z Chomutova jsme si rozuměli výborně. Jako parta jsme si sedli na ledě i mimo něj. Parta jsme byla doopravdy skvělá. 

Každý si uměl udělat srandu z každého a i sám ze sebe. Ohromně jsem se bavil. Po zápasový pokřik a rituál měl po vítězství na starost Olda Žítek. Komunikaci s trenéry kapitán Vojta Kysela. Všechno fungovalo dobře. Velkou srandu dělal náš vedoucí Beky, který se kvůli nám oblékl do maskota turnaje.

Individuálně spokojen určitě jsem. V lajně se mnou a Vencou byl ještě Dan Jouza, který byl v bodování turnaje taky hodně vysoko. Trenéři nás dali dohromady před druhým zápasem a zafungovalo to.  

To je jasný!

Táta s námi byl každý zápas, povzbuzoval nás a pomáhal zraněným. Byl jsem rád, že tam byl a mohl na nás koukat.