Plán ledu
Fanshop
EN
Druhý rok se v Litvínově věnuje hráčům na nejdůležitějším hokejovém postu, gólmanském.
Zdeněk ORCT (narozen 28. dubna 1970) předtím v Litvínově odchytal třináct let, většinu z nich působil jako jednička. Další extraligové sezóny přidal na Kladně, kariéru pak končil v prvoligovém Ústí nad Labem.
Verva na jaře slavila první titul. Vy jste v Litvínově působil dlouho a zlaté medaile jste se jako hráč nedočkal. Užil jste si teď titulu i jako trenér? Kdy a kde nejvíc?
„Užil jsem si to, samozřejmě, radost byla velká. Nemrzelo mě zase tolik, že jsem se titulu nedočkal jako hráč, nebral jsem to tak. Každý úspěch je velká radost, ať ho dosáhnete jako hráč, nebo jako trenér. Nejšťastnější jsem byl hned po sedmém zápase. Nejnervóznější v Třinci za stavu 3:1 na utkání při našem vedení 1:0 v pátém zápase minutu před koncem. To jsem byl fakt nervózní. Nevím, jak kluci, já ano. Během sedmého zápasu jsem byl naopak o hodně klidnější. Ani nevím proč, snad proto, že už jsme jednou v podobné situaci byli. Věřil jsem.“
Jak velkou zkušeností byl pro vás první rok v Litvínově v nové roli?
„Poprvé jsem se trenérské práci s gólmany věnoval naplno. S brankáři jsem trenérům pomáhal už v Ústí, ale to jsem ještě chytal, tady to bylo poprvé na sto procent. Měli jsme obdivuhodný realizační tým. Miloše Hořavu už jsem z dřívějška znal, Radima a Mariána Vodu spíš jen z doslechu. Radim byl předtím znám trochu jako trenér-pes, přicházel jsem trochu se strachem a obavami, abych nezklamal. Ale pak všechno vykrystalizovalo do absolutní pohody a důvěry. Sami kluci mi říkali, abych si to užíval, že něco takového ještě nezažili.“
Při svém jediném domácím mečbolu Litvínov Třinci podlehl 3:6 a Pavel Francouz po druhé třetině za stavu 2:5 střídal. Dva dny na to ale vychytal v Třinci čisté konto a výrazně se podílel na zlatém úspěchu. Přiblížíte, co se ve vaší brankářské kuchyni uvařilo mezi šestým a sedmým finálovým zápasem?
„V tomhle je celá sezóna podobná, brankáři se připravují stále stejně. Alespoň by to tak mělo být. Něco si necháme pro sebe, ale na sedmé utkání byla důležitá hlavně hlava. Pavel se dokázal skvěle soustředit a oprostit od všeho ostatního, hlavně od okolního tlaku, který na něj byl celou sezónu v Litvínově velký. Víme, jak mužstvo fungovalo. Známe se dlouho a Pavel je inteligentní kluk, takže všechno zafungovalo a dokázal to. “
Jaké má Pavel Francouz slabiny? Nebo je to podle vás v 25 letech hotový brankář?
„Po fyzické stránce jsou dnes brankáři hotoví prakticky ve dvaceti letech. Ale pak získávají zkušenosti, které nejdou ničím nahradit. Zrají, lépe a lépe dokážou číst hru, předvídat. Já se myslím v tomto ohledu zlepšoval až do třiatřiceti. Pavel v tomhle všechno předběhl o osm až deset let. To je to, když někdo říkal: Trefuje ho to do břicha. Ale trefovalo ho to proto, že tam byl, protože tu situaci správně odhadl a vyhodnotil.“
Budete ještě s Pavlem Francouzem v nějakém pravidelném kontaktu?
„Vybudovali jsme si silný vztah, který myslím ani kilometry nezmění. Užší spolupráce bude pokračovat, budeme se informovat vzájemně. O novinkách, o názorech a o všem kolem. Obohacuje nás to oba.“
V kádru Vervy nyní máte mezinárodně již trochu ostříleného, ale stále mladého gólmana (Jaroslav Janus), kterému příliš nevyšla minulá sezóna, pak dva mladé litvínovské odchovance, kteří se dosud v extralize příliš neprosadili (Lukáš Horák a Jakub Soukup), a konečně talentovaného nováčka z Ústí nad Labem, jenž ovšem mezi českou elitou neodchytal ještě ani minutu (Michael Petrásek). Jak vidíte jejich šance?
„Je to výzva pro nás všechny, i pro mě. Pavla jsem před časem doporučil do Litvínova a dobře to dopadlo. Tím, že teď trenéři nechali volbu jak se snažit Pavla nahradit na mě, mám zodpovědnost, a budu se snažit, aby se to dařilo pokud možno stejně. Záleží na nás na všech, jak se s tím popasujeme.“
Zatímco v minulé sezóně jste měl za úkol dovést k vrcholným výkonům předpokládanou jedničku týmu, letos máte pod kuratelou čtyři gólmany. To je úplně jiná situace…
„Ano, jednička nyní jasně daná není, startovací lajna je prakticky vyrovnaná. Pro kluky je hlavní změna v tom, že předtím za Pavlem moc šancí nedostávali. I já jsem si představoval, že jich v základní části bude víc, ale nakonec to v sezóně vyšlo takhle. Měla by tam letos být větší šance chytat v první lize, v Mostě i v Ústí, a pro 20-21 letého kluka je určitě lepší možnost chytat v první lize, než sedět jako dvojka v extralize. Alespoň taková je teď vize, ale kdo ví, co přinese sezóna na ledě.
Patří k nám také ještě Patrik Nechvátal, který doufám dostane ve Znojmě v Ebel lize tentokrát víc příležitostí se ukázat než loni.“
Dostanou všichni čtyři gólmani v přípravě rovnocennou příležitost?
„Já jsem zastánce toho, že šanci by měl dostat každý, to se myslím týká i ostatních hráčů. Tak i komunikujeme s trenéry. Noví brankáři, máme tu teď dva, Januse a Petráska, začnou v přípravě chytat. Potřebujeme zjistit, jak jsou na tom, vidět je.“
Před zářijovým startem Tipsport extraligy je v plánu jen osm přípravných zápasů. To zrovna pro vás asi není moc, že?
„Pro gólmany je to trochu málo, umím si představit víc. Na každého by vycházela jen dvě utkání. Záležet bude na domluvě. Ale kluci budou chytat i v Ústí a v Mostě. A v sezóně tam pak určitě budou mít možnost ukázat, co v nich je. Mohou se tam vychytat. Máme tu teď vlastně čtyři nové tváře.“
Novou tváří v týmu je Slovák Jaro Janus. Jak spolu komunikujete?
„Československy… Je to docela legrace, mladší kluci někteří už slovensky skoro nerozumějí. Ale vážně, mluvíme spolu v pohodě.“
Jak se vám Janus zatím jeví?
„Normálně. Známe se pár dní. Fyzicky je na tom velmi dobře. Zatím je všechno v pohodě a doufám, že nám to vydrží. I proto jsme ho tu s Radimem chtěli mít, abychom se před sezónou dobře poznali a on zapadl do mužstva. Neuměl bych si moc představit, kdyby přišel třeba až v srpnu rovnou na led.“
Sehrál nějakou roli v Janusově angažování Michal Podolka, trenér brankářů ve Spartě?
„Ano, ptal jsem se ho na něj, jak ho vidí. Když se ta možnost objevila, sledoval jsem ho pak i v zápasech, co odchytal. Variant jsme měli už v minulé sezóně připravených víc. Tuhle jsme se nakonec rozhodli realizovat.“
Jak vidíte nadcházející pomistrovskou sezónu?
„Nejsem pesimista, budu realista. Určitě si přeju, aby se nám vyhnuly nějaké starosti, neřku-li existenční. Jdeme do sezóny se čtyřmi gólmany, kteří mohou zvednout Pavlovu rukavici. Věřím, že to dokážou a jako mužstvo se s extraligou dobře popereme. Stát se může cokoli.“
