Nejen muži mohou hrát hokej, vzkazuje z Finska Dana Pelikánová

Jak si uživáte cestu českého týmu turnajem? Výhry nad Ruskem a Finskem vás posunuly už do semifinále mistrovství světa…

Je to pro nás obrovský úspěch. Na jednu stranu od nás všichni očekávali, že se někam dostaneme, a byly jsme pod obrovským tlakem. V prvních zápasech jsme tak mohly mít trochu strach. To potom ale opadlo a teď si to hrozně užíváme, pocity jsou neskutečné. Pro mě osobně je to už teď největší úspěch, kterého jsem kdy dosáhla. Stoprocentně.

Do semifinále jste dostaly suverénní Američanky, které zatím všechny válcují. Nedá se říci, že se už podvědomě budete šetřit na zápas o bronz?

Tak to určitě není, budeme se snažit uhrát přijatelný výsledek. A co bude potom, neřešíme. Teď se musíme soustředit na to, co je před námi.

Mohly byste se stát první týmem, který dá Spojeným státům gól… Nenahání takhle jejich bilance až strach?

O strachu to není, je to pro nás velká výzva. Určitě toho chceme dosáhnout a gól jim dát.

Pro Vás to není první představení na juniorském mistrovství světa, už loni jste zažila šampionát ve Zlíně a Přerově. Jaký to byl zážitek, hrát před domácím publikem?

Byla jsem mezi nejmladšími, před mistrovstvím se zvýšil počet holek, které na něj mohly jet. Pro mě to byly neuvěřitelné okamžiky, když tam stálo takových lidí a všichni nám tleskali! Náš tým to ohromně podpořilo. Dokázaly jsme se ještě víc sekmnout, když jsme měly za zády národ.

Potom se určitě i ty porážky dají skousnout lépe…

Už na to moc nemyslím. Když si vzpomenu, byla to na jednu stranu obrovská bolest. Ale ustály jsme to a nás mladší holky, které jsme tam byly a letos jsme tady, to strašně posílilo. Uvědomily jsme si, čeho chceme dosáhnout. Je to pro náš národ.

Vy už máte zkušenosti také ze seniorské reprezentace. Co jste si pomyslela, když jste dostala svou první pozvánku?

Nechtěli byste vidět moji reakci, když mi přišel e-mail a byla jsem na nominačce! To bylo neskutečné. Trenéři národního týmu seniorek určitě pozorně sledují naše výsledky, a nejen to nás žene dopředu. Chceme být lepší a ukazovat to, na co máme. Že většina z nás, co tu jsme, jednou bude v áčku. Chceme tam určitě všechny být.

Na začátku letošní sezóny jste za český A-tým nastoupila do trojzápasu se Slovenkami. Jak velký skok to byl oproti osmnáctce?

Hrozně moc mi pomohlo, že hraju v Litvínově extraligu mladšího dorostu. Přijela jsem na sraz a i když to byl dost velký skok, snažila jsem se to ustát a dokázat, že do týmu patřím. A ten kolektiv byl neskutečný… Ani nevím, jak to popsat. Vzaly mě mezi sebe, jako kdybych tam byla roky. To mi hrozně pomohlo a předvedla jsem lepší výkon.

Jakou má podle Vás ženský hokej v Česku perspektivu?

V České republice ještě není tolik rozšířený, to bude ještě nějakou dobu trvat. Ale to je výzva pro každou z nás, která začíná. Musíme se snažit nejen proto, abychom byly dobré, ale také aby ostatní holky a holčičky viděly, jak je hokej úžasný! Že nejen muži mohou hrát hokej. A že bychom to mohly jednou mít stejné jako oni. Já v to pevně doufám.

Mohli bychom se v tomto ohledu jednou přiblížit zámoří?

Počty hokejistek, které jsou tady a tam, jsou úplně jiné. Ješte nás není tolik, naopak oni dokážou s tím velkým množstvím pracovat na jiné úrovni. Já bych byla ráda, kdybych si v budoucnu mohla zámořský hokej vyzkoušet.

Tyhle myšlenky by ale předpokládám přišly až po dokončení školy…

Minulý rok jsem dokončila základní školu, momentálně jsem na obchodní akademii v Mostě. Snažím se nějak procházet, ale není to úplně ideální, protože moje dopolední a odpolední tréninky nejsou pro docházku dobré. Navíc je to škola dost náročná. Ale snažím se a uvidím, kde skončím třeba za rok a kde po maturitě. To je ještě přede mnou.

Můžete srovnat nároky na hru v mužském mladším dorostu oproti ženské soutěži? Je to po té fyzické stránce o hodně těžší?

Pro mě je obrovská výzva, že jsem jediná holka mezi kluky. Vždycky, když přijdu na trénink, nechci dokazovat jen sobě, že můžu být dobrá. Chci to dokázat i všem ostatním, kteří o ženském hokeji pochybují a myslí si, že holky nedokážou to, co oni. Je pravda, že to jsou chlapi, respektive chlapci, a už je na nich vidět obrovská síla. Ale mladší dorost je velká výzva, kterou snad ještě dokážu zvládnout.

A mladší dorost je podle Vás stropem? Konečnou stanicí pro dívky?

To nedokážu odhadnout. Pro mě každopádně platí, že se chci zlepšovat, jít ve svém vývoji dál. Všechno ještě může být jinak a můžu postoupit na jiný level.