Strejček: Vážím si toho, že můžu v Litvínově pokračovat

Honzo, ve 49. kole v Mladé Boleslavi jsi odehrál svůj 100. zápas v extralize. Všechny byly v dresu Litvínova. Věděl jsi před zápasem, že se tenhle milník blíží?

Nevnímal jsem to jako speciální utkání. Je pravda, že kustod Vlasta Pospíšil mi před zápasem přišel pogratulovat, tak jsem na zápas vypsal odměnu. Když se vyhraje za tři body, tak dám odměnu do kasy. Vyhrálo se 2:1, měli jsme velkou radost.

Dnes už máš těch startů 103. Když jsi začínal v litvínovské mládeži, jaký jsi měl sen? Dostat se do ligy, nároďáku, NHL?

Můj táta chodil vždycky v Litvínově na hokej. Když jsem byl malý, tak mě bral s sebou. Už od tří let jsem na hokej koukal. Potom jsem byl starší, tak jsem hokej i víc vnímal. Běhal jsem pro puky, co vypadly ven, hokej mě moc bavil. Pak jsem začal hokej sám hrát. Ze začátku se mi moc nedařilo. S dospělým hokejem jsem se seznamoval v první lize, ale Litvínov si mě vytáhl na první zápas do extraligy. Atmosféra byla neskutečná. Když jsem šel na led, měl jsem husí kůži. Vzpomněl jsem si, že to tak bylo, když jsem byl malý. Hráči nastupovali, hrála hymna. Padl na mě pocit takového vzrušení, že jsem dosáhl svého cíle.

Hymna je pořád stejná od té doby. Je pro Tebe i dnes něčím speciální? Když hraje a Ty nastupuješ…

Je. Nevnímám ji každý zápas na 100 %, ale když je víc lidí na stadionu, třeba se Spartou, tak si to užívám a hymnu víc vnímám. Mám pak opět tu husí kůži.

Jak bys definoval svou roli v současném kádru Litvínova, případně přímo v obranných řadách?

Mrzí mě, že se mi nedaří proměňovat šance. Samotného mě to štve. Ale jsem tu hlavně od tvrdé, nepříjemné a důrazné hry. Abych blokoval střely, lezl soupeřům pod kůži, čistil prostor před gólmanem. Trenéři úplně nechtějí, abych se rval, ale když na to přijde, tak nemám problém shodit rukavice.

Máš vyloženě zakázáno se prát?

Úplně zakázané to nemáme, ale zase přijet na brankoviště a někoho tam třeba sestřelit nejde. Smrdí to vyloučením. Když je to vzájemné, tak je to jiná. Ale zase za bitku je vyloučení na 5 minut a sedět takovou dobu na trestné je špatné. Když hrajeme na šest beků, tak pak jeden obránce hodně chybí. Je to složité.

S kým se Ti hraje v obraně nejlépe? Hraješ s někým pravidelně?

Trenéři to většinou poskládají, aby byly dvojice dané, ale to vydrží jen pár střídání. V zápase se to vždy rozhází. Jsou tam přesilovky, oslabení, pak se to skládá za pochodu. Když hrajeme na šest beků, točí se to ještě docela v pohodě. Ale jelikož hrajeme často na sedm, tak se to pak rozhází.

Z obranné hry zmizelo padání do střel. Je to trend, protože hra zrychlila?

Je to tím stylem hry. Trenéři už to nevyžadují. Hokej je rychlejší, hráči jsou šikovnější. A když napřáhne, položí si tě a nevystřelí, jsi v háji. Hráč si to potáhne a ty jsi najednou divák. Lepší je jít jen do pokleku s hokejkou proti hráči a blokovat.

Jak to máš s kuráží? Je velké riziko, že se puk po hokejce sveze do obličeje...

Musím zaklepat, že velkou ránu pukem do obličeje jsem ještě nedostal. Ale do střel chodím hodně, nebojím se. Kolikrát to bolí, ale dokáže mě to i nabudit do dalších střídání. Když v oslabení vidím, že jde puk hráči na střelu z voleje, tak zakleknu a chci, aby mě trefil. Abych týmu pomohl. Každá střela na bránu může skončit gólem. I já svou snahou můžu nechtěně clonit gólmanovi. Ten puk by k němu neměl za žádnou cenu projít. Když mě trefí do nohy nebo do žeber, tak si místo zaleduju a jde se dál. Nebojím se toho.

Který hráč z celé extraligy je pro Tebe nejnepříjemnější soupeř na bránění?

V každém týmu je někdo nepříjemný. Třeba z Kladna to není zrovna Jágr, ale spíš Plekanec. Je vyčůranej a hodně věcí mu i prochází. V Třinci je Marcinko, který se nepříjemně tlačí do brány a odstavit ho stojí spoustu sil. Z Brna je to zase rychlý Flek. V každém mančaftu je někdo, na koho si musíš dávat trochu větší pozor.

Zrovna u Jágra bych to očekával. Je velký a silný, navíc má desítky let zkušeností. Nemá třeba on takový kult osobnosti, že do něj nejdeš tvrdě jako do jiných?

Nemyslím si. Třeba když jsem hrál v Jihlavě, tak jsme hráli sérii s Kladnem. Vletěl jsem do mantinelu a byl tam Jágr. On mě pak svalil a chtěl se prát. Neměl bych s tím problém. Bylo mi jedno, že je to Jágr. Kdyby na to došlo, tak se přece nenechám zbít jenom kvůli jménu.

Pojďme se přesunout do tréninku. Koho takového máme v Litvínově?

U nás se špatně brání určitě Suky. Je rychlý a mrštný. Šimon Stránský si umí hezky podržet puk. Ale pořád je to jen trénink, kdy do vlastního hráče nejdeš úplně zostra.

Napadá Tě nějaká větší mimořádná spojitost Tebe a litvínovského hokejového klubu?

Myslíš založení klubu 8. listopadu? To samozřejmě spojené mám. Mám v ten den také narozeniny. Několikrát jsem si říkal, že to nemůže být náhoda (smích).

Jako malý jsi chodil s tátou fandit, dneska chodí tátové se syny fandit Tobě. Myslíš, že jako odchovanec a kluk z regionu vnímáš podporu fanoušků jinak než ostatní hráči?

S dalšími odchovanci se o tom občas bavíme. S Jurym (Ondřej Jurčík) a Havlasem (Martin Havelka). Já osobně to vnímám určitě víc. Byl jsem vždycky a všude rád za děkovačky, žádosti o podpis nebo fotku. Mě to těší, protože vím, že jako malý jsem měl také radost, když se mi hokejista podepsal. Když teď přijdou malé děti pro fotku za mnou, je to pro mě čest. Když kotel vyvolává moje jméno, je to skvělé.

Vždy se rád vyfotíš nebo podepíšeš. Nedávno jsi s Martinem Havelkou, Robertem Reichelem a Jiřím Šlégrem navštívil i litvínovskou sportovní základní školu, kam jsi chodil. Vyvolalo to v Tobě nějaké vzpomínky?

Je pravda, že jsem tam od té doby nebyl. Ale když se otevřely dveře a já vešel dovnitř, tak se mi vrátily všechny vzpomínky. Jak kdybych se vrátil v čase a šel jsem do školy. Děti byly neskutečné, řvaly a chtěly podpis. I za mých dob tam hráči chodili a podepisovali se. Vím, že jsem byl průserář (smích). Když se se mnou teď šel pan ředitel přivítat, tak jsem vzpomínal i na to, jak jsem chodil k němu do ředitelny. Myslel jsem, že si pro mě zase jde (smích). Byl to hezký návrat.

Jaké jsou různé požadavky fanoušků? Fotka a podpis jsou standard. Co dalšího?

Děti chtějí hokejky. Já jako malý jsem je chtěl taky. Ale v dnešní době je to těžké. Hokejky jsou hlídané. Zlomenou musím vrátit, jinak nedostanu ze skladu novou. Rád bych jim hokejku daroval, ale potom bych nedostal novou. Dříve to nebylo tolik hlídané, jednou jsem taky nějakou dostal. Minulý rok jsem viděl transparent malého fanouška s mým jménem a žádostí o hokejku. Měl jsem zrovna jednu na zkoušku, tak jsem mu ji dal a udělalo mi to radost. Bohužel to nejde dělat pořád, je to hlídané. A dresy dávat nemůžeme vůbec.

Když jsi hlavou ve hře a soustředíš se na zápas, jak moc vnímáš kotel během utkání? Třeba v oslabení, kdy fandí „Hoši bojovat“, ale i když jsou naštvaní a skandují třeba „Budíček, Chezo“...

Když jsem na ledě, tak to asi tolik nevnímám. Ale třeba v oslabení při vyhození puku slyším najednou potlesk, to je nabuzení. Nebo když mi na modré přeskočí puk do středního pásma a celý zimák zahučí. To hráč také vnímá. S tím budíčkem to vnímám spíš na střídačce, než jdu na led. To vždy slyším nerad. Ale vím, že v týmu nemáme nikoho, kdo by se na to vykašlal. Všichni chtějí bojovat, ale někdy je horší den. Když jsme měli letos špatnou sérii, byl to tlak i na hlavu.

V závěru základní části přišla série výher, která nás dostala do play off. Co se stalo, že jste takhle dominovali v závěru soutěže?

Shodou okolností jsme se o tom bavili se Sukym (Matúš Sukeľ). Minulý rok se nám také nedařilo, měli jsme řadu proher. V reprezentační pauze jsme si udělali týmovou akci s povinnou účastí. Máme tady dobrou partu, takže jsme si tam něco vyříkali a vyřvali. Pak jsme sice prohráli v Hradci, ale od té doby máme sérii výher. Vloni to bylo stejné. Tak si říkáme, že ten teambuilding asi opravdu k něčemu byl.

Nechcete teda chodit na teambuilding každý měsíc?

Já jsem to navrhoval (smích).

Na závěr ještě důležitá otázka k Tvému angažmá. Verva na Tebe uplatnila opci i na příští sezónu. Pochvalný komentář k tomu dával i trenér Karel Mlejnek. Co na to říkáš?

Za to jsem samozřejmě moc rád. Vážím si toho, že můžu v Litvínově pokračovat. Na led jdu vždycky s tím, abych svým výkonem byl týmu prospěšný. Prodloužení angažmá v Litvínově je pro mě odměnou za odvedenou práci. Jsem odchovanec klubu, hraju tady odmalička a těším se na další sezónu. Teď nás ale ještě čeká důležitá práce v play off.